První pomoc u dětí

Milé maminky,

doufáme, že  žádnou z těchto rad nikdy nebudete potřebovat. Pokud by se ale cokoliv přihodilo, měly byste vědět, jak postupovat při poskytnutí první pomoci.

Nezapomeňte přizpůsobit dechové objemy a hloubku kompresí věku dítěte. Nepřerušujte resuscitaci.

ZÁSTAVA DÝCHÁNÍ A KREVNÍHO OBĚHU

  • nedýchá
  • je bledé nebo namodralé
  • nereaguje na bolestivé podněty
  • nepřítomnost krevního oběhu
  • Nejsou-li přítomné "známky života" či máte-li jakékoliv pochybosti, vždy resuscitujte.

 

Jak postupovat?

  • zajistíme bezpečnost dítěte
  • zjistíme reakce dítěte  - jemně jej stimulujeme a hlasitě se ptáme, zda-li je v pořádku
  • pozor na třesení dětí s možným úrazem krční páteře.
  • pokud dítě odpoví, či se hýbe, ponecháme dítě v pozici, v jaké jsme jej našli. Je-li to potřebné, zavoláme pomoc.
  • pokud dítě neodpoví, uvolníme dýchací cesty - nejlépe v pozici na zádech. Zkontrolujeme, jestli dítě dýchá - díváme se, posloucháme.
  •  

Jestliže dítě nedýchá

  • odstraníme eventuelní překážku z dýchacích cest
  • položíme si kojence na levé předloktí (větší děti předkloníme) a dáváme údery hranou dlaně mezi lopatky. U větších dětí i komprese nadbřišku a hrudníku.
  •  jsou-li dýchací cesty volné, zahájíme resuscitaci.

 

Umělé dýchání

  • zakloníme hlavu, čím menší dítě, tím menší záklon hlavy
  • provedeme 5 záchranných vdechů a sledujeme reakci dítěte (kašel). Svědčí o přítomnosti krevního oběhu.
  • U dítěte i kojence trvá vdech 1-1,5 sekundy.
  • po 5 neúspěšných pokusech o vdech, přejdeme ke kompresím hrudníku
  • u novorozenců a kojenců přikládáme svá ústa na otevřenou dutinu ústní a nos zároveň
  • u dětí a dospělých provádíme dýchání z úst do úst při současném uzavření nosu postiženého palcem a ukazovákem jedné ruky
  • novorozencům a kojencům vdechujeme pouze obsah svých úst. Ostatním dětem vdechujeme takový objem, aby pohyby hrudníku byly dostatečné, 2-2,5 cm.

Nepřímá srdeční masáž

  • jeden zachránce: 30 kompresí, 2 vdechy
  • dva a více zachránců: 15 kompresí, 2 vdechy
  • v resuscitaci pokračujeme dokud se neobjevují známky života, do příchodu odborné pomoci, do úplného vyčerpání
  • pokud dítě začne během resuscitace spontánně dýchat, ale přetrvává bezvědomí, přetočíme dítě do stabilizované polohy

Technika kompresí

  • u kojence: 2. a 3. prstem u jednoho zachránce, obejmutí hrudníku, a pak komprese palci u více zachránců. 
  • u větších dětí: je jedno, jestli se komprese provádějí jednou rukou, či dvěma. 
  • místo pro komprese: 1 prst nad spojnici oblouků žeberních, do hloubky 1/3 výšky hrudníku. Frekvence je 100 kompresí za minutu
  • komprese u dítěte: malíkovým valem dlaně, či jen jeho částí

 

 

Jak poznám, že je dítě při vědomí?

  • kašle, polyká, udělá aktivní pohyb – např. pohne rukou

Kdy volat záchrannou službu?

  • když dojde ke změně stavu vědomí (dítě je bez zjevné příčiny apatické - tj. netečné, ospalé, lze ho špatně probudit ze spánku, je „hadrovité“- tj. má povolený svalový tonus….)
  • při změně charakteru dýchání ( dítě zpočátku dýchá rychle, namáhavě, poté už nemá sílu a dechy se zpomalují)
  • křeče
  • opakované zvracení a průjmy
  • vysoká teplota, která po lécích neklesá (teplotu 40´C je třeba zkonzultovat, po lécích by měla klesnout)
  • alkohol, intoxikace ( = otrava) Pokud dítě snědlo nebo vypilo něco jedovatého, je důležité vzít s sebou např. krabičku od léků, obal od čistícího prostředku…, popř. zvratky.
  • pokud je nutná resuscitace, tak jsme-li sami, nejprve 1 minutu resuscitujeme a pak teprve voláme záchrannou službu (jinak volá službu pomocník okamžitě)

Musíme poskytnout první pomoc za všech okolností?

  • ze zákona mají povinnost poskytnutí první pomoci pouze všichni zdravotníci (lékaři, sestry…), u laiků je pomoc dobrovolná. Nezapomeňme ale, že do kritické situace se můžeme dostat kdykoli my sami nebo naši nejbližší, nebuďme tedy lhostejní…..
  • pomáhat nemusíme, jestliže bychom byli sami ohroženi – např. při autonehodě na silnici je třeba opatrnosti, aby zachránce rovněž nesrazilo auto
  • při zasažení el. proudem je třeba nejprve zbavit postiženého kontaktu s el. proudem, jinak hrozí úraz i zachránci (tj. odstranit zdroj předmětem, který nevede proud – např. dřevo, plast, nebo vypnout přívod proudu – hlavní jistič)
  • není povinností pomáhat tam, kde nám hrozí např. nákaza (př. přenos viru HIV krví)

Kdy začít s resuscitací?

  • dítě nedýchá
  • je bledé nebo namodralé (to znamená, že krevní oběh se zastavil)
  • nereaguje na bolestivé podněty
  • máte-li jakékoliv pochybnosti, vždy resuscitujte.
  • je klíčové jednat bez odkladu, rychle, neboť člověk vydrží bez kyslíku pouze cca 4 minuty

Jak provádíme resuscitaci?  

  • rozhlédneme se, zda nám nehrozí nebezpečí
  • zavoláme další osobu na pomoc
  • lehce postiženým zatřeseme s otázkou „Jsi v pořádku?“, dítětem netřeseme prudce (může mít poraněnou krční páteř po pádu ze stromu, z kola apod.)
  • zjistíme, zda dítě dýchá – díváme se na pohyb hrudníku a bříška, v tichu dech slyšíme, na tváři cítíme proud vydechovaného vzduchu
  • velmi opatrně ho otočíme na záda, provedeme záklon hlavy tak, že zatlačíme za bradu směrem vzhůru (tlačíme na kost, nikoli na měkkou část pod bradou – zvláště dětem bychom tím mohli ublížit), otevřeme dítěti ústa; kojence příliš nezakláníme – stačí plenka složená pod rameny
  • uvolníme dýchací cesty, je tím myšleno rychle se podívat do úst a ihned odstranit překážku, je důležité zaraženě nezírat do úst a neztratit tím cenné vteřiny. Pokud se dítě topilo, nesnažíme se vylévat vodu z plic!!!!, je to zbytečné a okamžitě zahajujeme resuscitaci.
  • první vdech nepřehnat, neudělat ho příliš velký, raději začít pomalu s málo vzduchem, sledovat jak se zvedá hrudník a postupně přidávat vzduch
  • začíná se s 5 vdechy za sebou, jemně, nicméně hned, bez odkladu
  • 30 x stlačíme hrudník (masáž srdce) a 2 x vdechneme (každý vdech trvá vteřinu, pomůcka: řekneme-li „jednadvacet“, trvá to zhruba tu vteřinu, pak opět 30 x stlačíme hrudník a 2 x vdechneme a tak stále dokola
  • pokud jsou zachránci dva a mohou se střídat, pak se provádí 15 stlačení a 2 vdechy
  • rozdýchá-li se postižený, otočíme ho na bok do stabilizované polohy, dítě zapřeme polštářem, aby se nepřekulilo a přikryjeme (je potřeba zabránit ztrátám tepla – malé děti ztrácejí hodně tepla hlavou!!! )
  • pozn.: užitečný je nácvik, kdy zkoušíme klepat tak, abychom klepli 100 x za minutu, to nám pomůže lépe odhadnout, v jaké frekvenci máme stlačovat hrudník (tj. jak rychle vlastně kompresi provádět); pokud opravdu nemáme odhad, je vždy lepší komprese poněkud rychlejší než pomalejší
  • resuscitace se nepřerušuje

Kdy přestat s resuscitací?

  • po 30 minutách oživování, které nevedlo k výsledku.

      Musíme mít ale na paměti, že chlad chrání mozkové buňky až 40 min., tzn. že pokud

      jsme dítě např. vytáhli ze studené vody, doba resuscitace se prodlužuje.

  • jsme-li již naprosto vyčerpáni

Jak postupovat u kojence?

  • na začátku 5 x vdechneme, to je stejné jako u větších dětí, u novorozenců dýcháme do úst a nosu zároveň
  • vdechneme však pouze obsah svých tváří (více vzduchu by bylo příliš)
  • vdech trvá 1 – 1,5 vteřiny, sledujeme zvedání hrudníčku
  • je třeba dýchat poněkud rychleji: jakmile klesne hrudníček, hned zase dýchnout, člověk zůstává nakloněný nad dítětem, nezvedá se mezi vdechy

Co dělat, když se dítě dusí?

  • jestliže je dítě schopno komunikace, kašle, povzbuzujeme ho ke kašlání, ale ještě ho neplácáme do zad. Podíváme se do úst a jestliže tam je překážka, odstraníme ji – provedeme rychle, každá vteřina hraje roli, do úst zbytečně nezíráme.
  • až když není schopno odpovědět, mluvit, začne modrat, pak teprve 5 x udeříme prsty (ne celou dlaní) mezi lopatky. U kojence si sedneme, položíme si ho bříškem na koleno na naše levé předloktí, hlavička směřuje dolů a pravou rukou provádíme údery. Větší děti předkloníme. 
  • „nebušíme“ přehnaně silně, dáváme pozor, aby úder směřoval skutečně mezi lopatky a nebyl zasažen krk či spodní část zad (hrozí pohmoždění)
  • pokud údery nepomohly, můžeme u dětí starších 1 roku provést kompresi nadbřišku: pěst palcovou stranou vtlačujeme mezi pupík a mečovitý výběžek hrudníku, postiženého zezadu přitom jakoby objímáme
  • uvolní-li se dýchací cesty, provedeme 5 vdechů